Jdi na obsah Jdi na menu
 

metodika 2

 V Turecku zažívá ženský volejbal již deset let obrovské boom. Na blížícím se mistrovství Evropy v Německu a Švýcarsku budou Turkyně patřit mezi první kandidátky na zisk zlatých medailí.

Prezident má přehled. Özkan Mutlugil může pozorovat silné i slabé stránky svých týmů, může z vyšších pater analyzovat taktiku a strategii reprezentačních výběrů a může se trenérům dívat pod pokličku. Mutlugil má svou kancelář ve třetím patře komplexu Burhan Felek Voleibol v Istanbulu a vidí skrz skleněnou vitrínu na hlavní kurt haly. Hned za vitrínou je jedna řada sedadel pro vážené hosty, se kterými Mutlugil vyjednává důležité kontrakty. „Když bych chtěl, mohl bych tato místa prodat VIP hostům za velmi výhodné ceny.“ To však nechce, protože chce mít přehled.

 

Prezidentova kancelář je součástí moderního sportovního centra, ke kterému patří sportovní hala, posilovny, Fitness centrum, sauna, hotel, restaurace, konferenční sály a podzemní garáž. V této budově jsou také ubytováni pracovníci Turecké volejbalové federace. Hlavní sídlo federace je v Ankaře, stejný komplex pro volejbal se nachází kromě hlavního města v Izmiru, Istanbulu a další se staví v Burse.

 

Mutlugil, který převzal předsednictvo federace v říjnu loňského roku, vede svaz se 170 000 členy, z toho 100 000 je žen. Pro svaz pracuje padesát členů a 28 koordinátorů, které zastupují svaz v osmadvaceti volejbalových centrech a jsou spojovacími články mezi jednotlivými oddíly a svazem.

 

Sport má v Turecku výsadní postavení. „Jsme dobře organizovaní a vláda nás velmi podporuje, protože Istanbul by mohl být pořadatelem Letních olympijských her 2020,“ říká Mutlugil. 7. září se má rozhodnout, kromě Istanbulu kandidují také španělský Madrid a hlavní město Japonska Tokio. Do té doby není problém sehnat peníze na Final Four Championsleague v Istanbulu nebo beachvolejbalové projekty CEVu do Antalye. „Pokud máme dobré argumenty, peníze získáme,“ dodává Mutlugil.

 

Sportovních argumentů má Mutlugil více než dost. Před deseti lety získaly reprezentantky Turecka na mistrovství Evropy v Ankaře stříbrné medaile, od té doby se Turkyně mohou pochlubit mnohými úspěchy. Například deváté místo na olympijských hrách v Londýně, kdy se poprvé probojoval na hry turecký míčový sport, bronzová medaile z posledního mistrovství Evropy, kadetky a juniorky Turecka získaly evropský titul, kadetky jsou dokonce světovými šampionkami. Ženský volejbal je sportem číslo tři, hned za fotbalem a basketbalem, hráčky, jakými jsou Neslihan Darnel, se staly sportovními ikonami Turecka, Neslihan dokonce nesla vlajku Turecka na slavnostním ceremoniálu na olympiádě v Londýně, což bylo v zemi, kde vládnou muži, velmi troufalé.

 

Proč jsou ženy Turecka lepší než muži, to zatím Mutlugil nedokáže vysvětlit. Obě kategorie čerpají stejné peníze na svou činnost, přesto se muži od roku 1948 – 2005 nedokázali kvalifikovat na žádný evropský šampionát a poté získali pouze patnácté, třinácté a jedenácté místo.

 

Vakifbank je už tři roky hlavním sponzorem všech tureckých reprezentací. „Bez sponzorů by náš systém nemohl fungovat,“ říká Mutlugil, který dává velkou část finančních prostředků na rozvoj mládežnického volejbalu. Každý prvoligový klub vychovává minimálně tři týmy v mládežnických kategoriích. „Kluby vychovávají mladé hráče a hráčky a my máme za povinnost dát jim soutěž,“ doplňuje Mutlugil. Práce však podle něho začíná ve školách. „Tam jsem také začínal a bez mého učitele bych tu jistě dnes neseděl. Organizujeme pro učitele mnoho seminářů. Pokud učitel miluje volejbal, je schopen děti pro volejbal nadchnout. Na školách se děti poprvé setkávají s volejbalem, tam najdeme hráče, diváky a rozhodčí zítřka.“

 

Největší potenciál vidí Mutlugil ve vzdělávání trenérů. Skoro všechny hlavní trenérské posty jsou rozdány zahraničním trenérům. „Nevyhledáváme naše trenéry podle pasu a národnosti. Nejdříve se ptáme, co trenér umí a poté jak bychom mohli navázat spolupráci,“ říká Mutlugil k otázce vzdělávání trenérů.

 

Je také minulostí, že se do haly dávala před tribuny tapeta s nadšenými diváky, aby se uměle vytvořila atmosféra na utkání. Během pár let se do haly Burhan Felek Voleibal přestěhovalo sedm nejlepších klubů Turecka, mezi nimi Vakifbank, Eczacibasi, Galatasaray a Fenerbahce, které dokáží zaplnit divácké tribuny i bez jakýchkoliv triků. Kluby platí za tréninky v hale pro 7500 diváků 200 eur za hodinu.

 

7. září bude prezident Mutlugil pravděpodobně sedět na tribuně haly Geryho Webera v Halle a bude sledovat druhé utkání mistrovství Evropy žen Turecko proti Španělsku. Přesto bude Mutlugil myšlenkami v Buenos Aires, kde se bude rozhodovat o pořadatelství olympijských her 2020. „To by byl jeden z největších momentů v historii tureckého sportu,“ říká Mutlugil.

 

Zcela jistě také tureckého volejbalu. Bez ohledu na to, jestli reprezentantky získají v Německu a Švýcarsku zlaté medaile či nikoliv.