Jdi na obsah Jdi na menu
 

Rozhovor se Zdeňkem Šmejkalem

 smejkal-zdenek

Trenérské řemeslo má stejný základ pro všechny kategorie. Okolnosti se liší, ale propojenost a zájem trenéra o různé disciplíny by měly být samozřejmostí. Mládežnický versus dospělý volejbal a naopak by měl být v úzké symbióze. Jedna „kategorie“ je závislá na druhé. I z tohoto důvodu vám předkládám rozhovor s reprezentačním trenérem mužů Zdeňkem Šmejkalem.

1) Zdeňku, myslím, že jsi ten typ trenéra, který rád pracuje a zapracovává mladé hráče do dospělého volejbalu. Když přicházejí k tobě do družstva, věnuješ se jim osobně (individuální trénink) nebo musí hlavně oni sami dotáhnout často značný výkonnostní rozdíl?

Mladý hráč potřebuje samozřejmě hodně trénovat, a to jak v kolektivu, tak i individuálně. U nás v Ostravě máme každý den dva tréninky. Ranní jsou zaměřeny na kondici a především na cvičení ke zdokonalování techniky. Na nich mám dostatek času s hráči individuálně pracovat. V odpoledních trénincích se již věnujeme více práci v menších či větších skupinách a tady mi pomáhá ve „výuce“ už celý kolektiv. V neposlední řadě musí chtít především samotný hráč!

2) Dostávají podle tebe mladí hráči v české extralize dostatek prostoru? Je vidět na příkladu Pavla Bartoše, Fingra nebo Šulisty, že by to mohlo jít… Mají kluby dostatek odvahy vsadit na mladé hráče?

To je téma na samostatnou debatu. Myslím, že dostatek prostoru pro mladé hráče ovlivňuje několik aspektů. Jsou kluby, kde jsou trenéři tlačeni ke zdi tím, že musí vyhrát se svými hráči nejlépe každé utkání. Dále pak kluby, které mají finanční limity a kluby, kde je povýšen zdravý růst mladých hráčů téměř na úroveň výsledků. U každého z nich jde o odraz reality prostředí, ve kterém pracují. Motivace zapojení mladých kluků je potom u každého z nich logicky rozdílná. Mně je nejbližší možnost poslední, a proto jsem rád, že pracuji v klubu, který tuto filozofii zastává.

Každopádně si nemyslím, že máme takový nedostatek mladých hráčů, jak se prezentuje, a opravdu někdy chybí spíše ochota dát mladým více šancí s vědomím dlouhodobějšího horizontu lepších výsledků.

3) Přicházejí mladí hráči dostatečně fyzicky připraveni? Mají dobré návyky (myšleno od přístupu ke sportu až k technice)? Jsi navíc i trenérem RD mužů…

Pro mne je fyzická připravenost velice důležitá, včetně správných návyků práce v posilovně. Drtivá většina z nich neumí správně technicky posilovat. Přitom je pro jejich další zdravý vývoj zásadní, aby se co nejdříve (z důvodu pozdější konfrontace s „dospělým posilováním“) techniku naučili a minimalizovalo se tak riziko zranění pramenící právě ze špatné techniky.

Dobrá fyzická připravenost je pro přechod mladých hráčů do dospělých kategorií nezbytná! Čím lépe budou mladí hráči fyzicky připraveni, tím méně se budou muset zabývat „smazáváním“ tohoto rozdílu a tím více prostoru zbude pro zlepšování herních činností. V tom je určitě co zlepšovat….

4) Máš vysvětlení, proč naše kadetské a juniorské reprezentace chlapců nedosahují odpovídajících výsledků?

Vysvětlení určitě hledá každý, komu český volejbal leží na srdci. Kadetská, juniorská, ale i mužská reprezentace je odrazem práce klubových trenérů a v neposlední řadě také systému příprav jednotlivých výběrů. Neustálé přemítání, jestli centrální příprava či příprava v klubech, jestli je statistický program důležitý, jestli video i na tréninku atd. atd. To vše nese hlavně jednoho jmenovatele a tím je ztráta času! A svět nečeká….

Nedovolil bych si kritizovat kohokoliv z kolegů trenérů, mají to určitě těžké, ale jedna věc je pro výsledky nezbytná a nám často chybí. Důslednost! Ve všech směrech. Nebát se jít do konfliktů a vyžadovat od hráčů jasné a úplné plnění našich tréninkových představ. Zastavovat trénink, zvyšovat hlas, opravovat, opakovat, trestat, chválit, ale ze svého necouvnout! Oni potom taky necouvnou a výsledky určitě přijdou.

5) Hodláš nějakým způsobem spolupracovat s trenéry mládežnických reprezentačních kategorií? Je na místě určité sjednocení herní filozofie?

Určitě ano! To byl jeden z motivů, proč jsem si vybral za asistenta Jindru Licka. Na volejbal se díváme stejnýma očima a není možné se neustále pasovat a dokazovat si, kdo má větší ramena. Hráči vše citlivě vnímají a my jim tím dáváme signál, že mají vždy možnost jít cestou menšího odporu. Podobně jako kličkují děti mezi rozvedenými rodiči… Takhle to prostě nejde! Musíme nastavit mantinely a říct, že přes něco vlak prostě nejede. Hráčům ubude jedna pochybnost z hlavy a jdou čistší dál.

Další věc, kterou chceme realizovat (v co největší míře) je organizace společných VT juniorského a mužského RD v jednom místě. Mít své vzory před očima je pro mladé hráče velkou motivací a kluci z mužského nároďáku určitě budou cítit i spoluzodpovědnost za vývoj další nastupující generace. Možnost společných debat, tréninků atd. jsou jenom plusy.

6) Co požaduješ od trenérů kadetů a juniorů na klubové úrovni?

Chci, abychom měli jednotnou metodiku na určité herní činnosti, které se jako červená nit táhnou všemi kategoriemi, aby byl kladen důraz na neustálou komunikaci všech trenérů a výchova určitého patriotizmu. Hrdost, za jaký klub a zemi hrají. Jsem rád, že mám takové spolupracovníky v Ostravě. Nic lepšího než mít klid na práci a kolegy naladěné na stejnou strunu pro volejbal neznám.

 

Děkuji za otázky. Určitě se o všem dá napsat víc, ale třeba se někdy sejdeme, Ivane, a probereme to víc. Napsal jsem svůj názor, ne že jen to je správná cesta, ale protože tak vše vnímám a za tím si stojím.

 

Vážení příznivci metodiky, trenéři, přátelé,

dovolte mi, abych vám jménem TMK ČVS popřál příjemné prožití vánočních svátků a úspěšný vstup do roku 2014. Budeme se těšit na další setkání a diskuzi o metodice volejbalu.