Učebnice
Vážení volejbalisté!
Sice s dvouměsíčním zpožděním, ale s o to větším potěšením, sděluji, že byla dokončena Učebnice pro trenéry mládeže a trenéry 3. třídy a rukopis byl odevzdán do nakladatelství Mladá fronta, které knihu vydá v rámci tzv. „žluté řady“ Edice Českého olympijského výboru. Autorský kolektiv pracoval celý rok na tom, aby zprostředkoval srozumitelný odborný pohled na volejbal mládeže. I z tohoto důvodu obsahuje publikace přes 1000 fotografií, převážně od Ondry Drimla a částečně od Viktora Šulce. Při tvorbě textu jsme kombinovali jak pohled „tělocvičny“, kterou reprezentují především Aleš Novák, Jirka Zach a Ivan Pelikán, tak pohled „akademický“, jehož představiteli jsou hlavně Miro Vavák a Jaroslav Vlach. Josef Herclík promítl do jedné z kapitol dlouholeté zkušenosti kantora – trenéra, Petr Juda názory lékaře – trenéra. Michaela Pachmanová vypracovala tolik potřebnou kapitolu „Zdravotní základ silového tréninku“. Organizátorsky a koordinačně přispěl František Pluhař, a korektorsky Jan Hronek a Vladimír Tabara. Korektně je však třeba přiznat, že hlavními tahouny tvorby učebnice byli Aleš Novák a Petr Juda, proto jsou uvedeni jako hlavní spoluautoři.
Popsat volejbalovou hru je těžké či dokonce nemožné, protože se herní děj každou milisekundu mění a vývoj každé situace ve hře je jedinečný a neopakovatelný. Přesto vykazují herní situace ve volejbalu jisté podobnosti, které popsat lze. O takový popis se autoři učebnice pokusili.
Pohlédneme-li na obsah této učebnice, je patrné, že povede trenéra po následující cestě:
· Kapitola 1 představí pohled na to, co to je volejbalová rozehra – základní jednotka volejbalové hry.
· Trenér mládeže, by měl mít základní představu, jak uspořádat trénink, o tom hovoří kapitola 2.
· Kapitola 3 „přibrzdí“ ambiciozního trenéra, aby si před tím, než začne „honit výsledky“ a drilovat herní činnosti důsledně uvědomil, že dítě je třeba na volejbal připravit: rozvinout jeho obecnou pohybovou, míčovou a herní gramotnost.
· Kapitola 4 je těžištěm knihy, protože popisuje základních šest herních činností (nahrávka, přihrávka, smeč, blok, vybírání a podání) a návod, jak postupovat při jejich nácviku, včetně cílových stavů v jednotlivých věkových obdobích a přehledu obvyklých nedostatků. Lidově řečeno, každá dílčí kapitola odpovídá na tři základní otázky: CO? JAK? KDY?
· Kapitola 5 znovu „přibrzdí“ naše trenérské uvažování a upozorní nás na to, že před tím, než se seznámíme s kondičním tréninkem, je třeba dát trenérovi návod jak ochránit dítě ze zdravotního hlediska tím, že mu pomůžeme vybudovat silový základ.
· Kapitola 6 logicky rozvine předcházející kapitolu: pojednává o kondičním tréninku mládeže a je druhým vrcholem knihy.
· I když bude trenér mládeže postupovat v tréninkovém procesu prozíravě, často nemůže zabránit zdravotním obtížím. Základní minimum medicínských znalostí nabízí kapitola 7.
· Každý trenér by měl rovněž respektovat nějaká pravidla jednání v rámci ČVS a znát historii své organizace a svého sportu. Z tohoto důvodu jsou tu ještě kapitoly 8 a 9.
· Závěr knihy tvoří seznam použitých pojmů, doporučené literatury a přehled metodických výstupů pro závěrečné zkoušky.
Často se volá po jednotné metodice v učení volejbalu. Pod tímto pojmem si ovšem každý představuje něco jiného. A co si pod tímto pojmem představují autoři této publikace? Jednotnou metodiku nevnímají jako předpis pro trenéry, podle něhož se učí a trénuje volejbal. Chápou ji jako společný názorový proud v rámci volejbalu České republiky. Podstatné přitom není, aby tento názorový proud byl jednotný, ale aby měl co největší rozsah všeobecně akceptovaného odborného základu, o němž se nepolemizuje a drtivá většina trenérů ho respektuje jako „odbornou pravdu“. Pokud se bude „společný odborný majetek“ zvětšovat a vylepšovat, poroste trenérská kultura. Při respektování společného základu je naopak žádoucí, aby jednotliví trenéři rozvíjeli vlastní cesty. Jde o to, aby trenéři vůbec nějakou metodu (plánovitý a promyšlený postup) byli schopni používat. Aby metodicky konali a zároveň věděli, proč to tak dělají, a proč právě tímto způsobem. Jeví se to jako banální věc, ovšem samozřejmostí to v trenérské práci není. Každou hru činí krásnou především to, že je neuchopitelná, nepopsatelná, těžko odhadnutelná a předvídatelná. Hrdostí každého trenéra je lišit se od ostatních tím, že tajům hry lépe porozumí než jeho konkurenti. Tato kniha chce přispět k tomu co se obecně vnímá jako „jednotná metodika“, tím, že rozšířuje odborný základ, který bude většina trenérů ochotna přijmout za svůj, a na tomto základu vystaví svou trenérskou osobitost, jedinečnost a nezaměnitelnost.
A důležitá poznámka na závěr: vzhledem k tomu, že kniha bude součástí tzv. „žluté řady“ edice ČOV, může Český volejbalový svaz využít výrazně zvýhodněné ceny, která ovšem platí pouze při úvodním odběru. Pokud chcete tuto možnost využít, obraťte se na příslušné Krajské volejbalové svazy, které mají měsíc na to (do 31.3.2014), aby shromáždily objednávky. Poté bude možno knihu získat, ovšem za maloobchodní cenu, která se bude pohybovat v nakladatelství MF mezi 350 – 400 Kč (přes tisíc barevných fotografií). Pevně věřím, že tento počin ČVS podpoří obrodu trenérské komunity.
Za autorský kolektiv, Zdeněk Haník, Praha 25.2.2014
